wz

Hlavní stránka
Fotky
Návštěvní kniha
Vtipy
SMS brána
Chatovací místnost
Download
NASA TV
Výpočetní technika
BOINC
Odkazy
Měření rychlosti

 

Webmaster: Martin Drhlík

Optimalizováno pro1024x768 bodů.

Vtipy 2


 

- Mladá paní, snášíte hukot motorové pily?

- Nikoliv, pane.

- Tak to nevadí; přeříznu vás klasickým způsobem.

 

- Jarmilko, víte jak se chytají kamzíci?

- Netuším.

- Takhle. Úplně stejně jako normální kozy.

 

- Snášíte vítr, mladá paní?

- Jistě.

- Tak fajn; já vám ho tam fouknu.

 

Co je to muž:

(mizerná údržba ženy)

 

Proč mnohý muž touží mít doma pštrosa?

(aby se mohl chlubit, že má největšího ptáka na světě)

 

Jaký je rozdíl mezi pánským přirozením a životem?

(život je mnohdy mnohem tvrdší)

 

Kdo je nejlepší kvočna?

(muž; celý život trpělivě sedí na vejcích)

 

Má to čtyřicet zubů a hlídá to obra, co je to?

(zip u pánských kalhot)

 

Jaký je rozdíl mezi letadlem a ptákem?

(čím více stoupá letadlo, tím je menší; čím více stoupá pták, tím je větší)

 

Jaký je rozdíl mezi ponožkou, punčochou a milencem?

(ponožka sahá do půli lýtek, punčocha nad kolena..., a milenec sahá ještě výše)

 

Kdo je na světě nejlínější?

(mužský orgán: celý život se válí v pytli..., a když už na chvíli i vstane, odplivne si a zase si lehne)

 

Co je na světě nejlehčí a nejtěžší?

(pánské přirození; mnohdy ho zvedne pouhá myšlenka a někdy ani hever)

 

Jakou výhodu má občanský průkaz před mužským údem?

(když nám propadne OP, můžeme si ho dát dvakrát prodloužit)

 

Jaký je rozdíl mezi biblí a pánskými kalhotami?

(co stojí v bibli, nestojí v kalhotách)

 

Co má papež mezi nohama?

(jednoho italského nezaměstnaného)

 

Proč neměl Mičurin děti?

(protože zkřížil manželce nohy)

 

Víte kdo byl nejteplejším hóšou za první republiky?

(nějaký Baťa. Ten natrhl prdel všem ševcům)

 

Dříve SNB

Náčelník SNB si svolal celý útvar a říká: „Už si z nás kde kdo dělá legraci, musíme s tím něco dělat. proto jsem objednal encyklopedii.“Vystoupí velitel roty a říká: „Můžu zaručit, že naše rota se na tom do měsíce naučí jezdit!“

 

Tři profesoři se za bývalého režimu se chystali na dovolenou. Vysokoškolský požádal o Jugoslávii, středoškolský chtěl do Řecka a profesor ze zvláštní školy chtěl na Floridu. Po dovolené se sešli a první dva, kteří nedostali příslib, se ptali profesora ze zvláštní školy, jak to udělal že se na Floridu dostal.

„Já mám své bývalé žáky tady na kopci, U SNB. Přinesl jsem si potřebné papíry a povídám: „Hoši, berany berany duc - a měl jsem v tu ránu všechno oštemplované!“

 

Leží opilec na ulici, drží se mříží a křičí do kanálu. „Soudruhu první tajemníku, soudruhu první tajemníku!“ Přijde k němu esembák a říká: „Člověče neřvěte, vždyť je to kanál.“

„To jste řekl vy, ne já.“

 

Major má na velitelství nové příslušníky VB a rozhodne se tedy vyzkoušet jejich inteligenci. Svolá si je do kanceláře a říká:

„Soudruzi, dám vám hádanku. Je to syn mé matky a není to můj bratr. Kdo uhodne, kdo je to?“ Příslušníci úporně přemýšlení a nakonec se podávají: „je to nad naše síly, soudruhu majore, podáme se!“

„Chacháá,“ směje se major, „no to jsem přece já, hehehe!“

Jakmile skončila služba, jeden příslušník rychle spěchá domů a tam říká ženě:

„Ty, Božka, poslouchej, dám ti hádanku, je to syn mé matky a není to můj bratr. Kdo to je?“

Žena chvilku přemýšlí a pak říká: „Ale to jsi přece ty!“

„Kdepak,“ povídá jí muž, „to jsem tě dostal. To je náš major!“

 

Probíhal nábor nových příslušníků. Nejprve ale museli absolvovat vstupní lékařskou prohlídku. Pak šli také na rentgen. Čekají v čekárně, za chvíli vyjde sestřička a říká: „No nazdar, vás tady je! No nic, přicházejte po čtyřech!“ Zezadu vyskočí malý chlapík, spustí se na všechny čtyři a volá: „Já jdu první, já jsem velitel!“

 

Farář jde do města. Cestou potká příslušníka SNB a ten říká: „Dříve to bylo lepší, že, pane faráři? To jste si jezdil do města bryčkou, no, ještě že už ty doby jsou pryč!“ Farář se usměje a říká: „No, víte, ona nějaká ta bryčka by se někde v kůlně taky ještě našla, i toho koně by bylo v JZD snad možno si půjčit, ale horší je to s pacholkama, ti všichni odešli do státních služeb!“

 

Přibírali se nováčci do sboru SNB. Při rozdělování úkolů říká náčelník první trojici: „Ty budeš jezdit, ty chodit a ty telefonovat.“

„No jo, ale to já neumím,“ brání se třetí. „To nic není,“ utěšuje ho náčelník, „to jen zvedneš telefon a řekneš: „Tady Josef Vopička, příjem.“

Tak nováček souhlasil, posadili ho na ústřednu a vzápětí poprvé zvonil telefon. Nováček ho bere a hlásí se:

„Tady Josef Vopička, příjem 4600 Kč měsíčně.“

 

Zastaví malý chlapec příslušníka VB a ptá se: „Pane, není tohle váš pendrek?“

A policajt na to: „Ne. Já jsem svůj ztratil.“

 

Příslušníci skládali před zkušební komisí maturitu z policejní činnosti. Jak kdo vyšel, ostatní ho hned obklopili a vyzvídali, jak dopadl.

První: “Neuspěl jsem. Píšťalku jsem měl za jedna, obušek za jedna, ale z politiky se mě ptali, co čtu. Když jsem řekl, že Dikobraz, tak mě vyhodili.“

Druhý: “Mě taky vyrazili. Píšťalku a obušek jsem měl sice za jedničku, ale když jsem řekl, že v Rudém právu se dá číst jenom sport na zadní straně, tak to byl můj konec:“

Třetí: “Já to nepochopím, na píšťalku, křižovatky i obušek jsem dostal jedničku, ale když jsem řekl, že jsem se v novinách dočetl, že Husák byl šestnáctý ve sjezdu, tak jsem taky vyletěl:“

 

Do SNB přijímali deset nových policajtů a ti museli podstoupit test. Přinesli jim prkénko, ve kterém byl vyřezán jeden kulatý a jeden čtvercový otvor. Do rukou dostal každý kouli a krychli. Na jeden pokus měli předměty prostrčit oběma otvory. Výsledek zkoušky? Pět jich to zvládlo a zbylých pět bylo přijato pro nadměrnou sílu.

 

Pro milovníky křížovek: žalobníček na čtyři písmena - PS VB.

 

Jedou policajti přes křižovatku, na níž stále bliká oranžové světlo. Řidič povídá kolegovi, sedícímu napravo:

„Podívej se, jestli ten semafor funguje.“

Ten se vykloní a hlásí:

„Funguje, nefunguje, funguje nefunguje...“

 

Vyšetřuje se krádež v jednom bytě. Inspektor se ptá policisty:

„Našli jste nějaké otisky?“

Nenašli, na co ten chlap sáhl, to ukradl.“

 

Dnes policie

Nadřízený se ptá policisty: „Byl obžalovaný hodně zmaten křížovým výslechem?“

„Nebyl. Vždyť je už dvacet let ženatý.“

 

„Tak co, pane Rumáček,“ povídá policejní inspektor starému známému pobudovi, „co vás sem zase přivedlo?“

„Dva policajti, pane inšpektor.“

„Zase opilý, viďte?“

„No jo, pane inšpektore, oba byli na mol.“

 

Vyslýchal policista pana Trčku.

„Tak mi pěkně řekněte, jak to všechno bylo.“

„Ano, pane strážmistr. Znáte okolí?“

„Samozřejmě.“

„Tak půjdeme po silnici a zahneme doleva.“

„Ano, ano.“

„Potom dojdeme na konec a zahneme doprava.“

„Velmi dobře.“

„a půjdeme pořád dál, až dojedeme k takové staré pumpě.“

„Ano, tam to znám velmi dobře,“ praví potěšeně strážmistr.

„No tak tam si zajděte zapumpovat, protože ze mne nic nevypumpujete!“

 

Policista vyšetřuje kapesního zloděje:

„Poslechněte, vy jste si neuvědomil, že jde o cizí peníze?“

„Ne prosím, byly mi tak povědomé...“

 

V policejních vysílačkách se ozve:

„Pozor, hlášení pro policejní vozy! Vůz číslo šest ihned pojede k hotelu Riviera. Prochází se

tam nahá žena po ulici. Ostatním vozům se přísně přikazuje, aby zůstaly na svých trasách!“

 

Z věznice uprchli vězňové. Okamžitě byl v širokém okolí udělán zátah. Na jedné horské silnici zastavil omrzlý policista automobil. Kouká na řidiče a vidí, že má pouta a okovy.

„Poslechněte, nejste vy ten uprchlý trestanec“

„Ale co vás nemá!“

„Kdybych nevěděl, že dole je značka Silnice sjízdná jen s řetězy, tak bych vás musel zatknout!“

 

Dva svobodní příslušníci SNB se spolu přátelí a vzájemně se navštěvují. Při jedné návštěvě si všimne hromady prázdných lahví v koutě.

„Prosím tě, Francku, kde jsi vzal tolik prázdných lahví?“

„To bych sám rád věděl. V životě jsem prázdné lahve nepotřeboval.“

 

Mladý policajt přišel do obchodu s obuví.

„Prosil bych boty.“

„Posaďte se. Jaké máte číslo?“

„12386.“

 

Při obchůzce rajonem narazí příslušník na rybník, kde volá jakási žena zoufale o pomoc. Příslušník se zarazí, chvíli přemýšlí a nakonec na ženu zavolá:

„Haló, topíte se doopravdy, a nebo se potřebujete vdát?“

 

Jeden starší příslušník VB, postižený mnoha nemocemi, se na radu přítele obrátí o pomoc na bábu kořenářku. Ta jej bedlivě prohlédne a pak se zarmoucenou tváří praví:

„Na revma vám dám kopřivy, na plíce hlohový čaj, na žlučník šalvěj, ale je mi moc líto, že nám kořenářkám příroda nic nedala proti blbosti.“

 

Dva příslušníci VB jeli vlakem, který projížděl tunelem. První povídá:

„Safra, to je dlouhý tunel!“

Druhý na to:

„To bude asi tím, že sedíme v posledním vagónu!“

 

Mladý příslušník VB si vyzvedává v lékárně léky na předpis.

„Prosím vás, může se stát, že bych po léku mohl ztratit rozum?“

„Stát se to může, ale u někoho to už nepřichází v úvahu.“

 

„Zvěrolékař mi říkal, že mám dávat ty tablety služebnímu psovi po čtvrtkách,“ zamýšlí se nahlas příslušník VB v lékárně.

„Dávejte, však to máte na krabičce napsané,“ souhlasí lékárník.

„No jó, ale dneska je pátek, do čtvrtka je daleko, a co když mě zítra pes zdechne.“

 

Policajt hlídá most. Jde kolem děda a chce přejít. Policajt říká:

„Tudy ne, tady je to teď zakázáno.“

Děda se brání, že od toho je ten most tady, aby se po něm přecházelo. Nakonec policajt říká:

“Tak víte co? Tady pod mostem je brod, přes ten můžete přejít, já se nebudu dívat.“

Děda sleze pod most, jde vodou po kotníky, po kolena, najednou je ve vodě až po krk, a pak už ani nedosáhne na dno. Začne nadávat, ale policajt říká:

„No co je, dědo, vy mě chcete vyprovokovat. Vždyť tady šly kačeny a těm to bylo jen po břicho.“

 

Dopravní policie

„Já to nezavinil,“ hájí se řidič po autonehodě s chodcem před příslušníkem dopravní policie, „vždyť jezdím už dvacet let!“

„A zavinil jsem to já?“ vmísí se do toho chodec. „Vždyť já už chodím šedesát let!“

 

Na rovném úseku silnice sjede autobus do příkopu.

„Jak se to mohlo stát?“ ptá se vyšetřující policista šoféra.

„Nemám tušení, právě jsem vzadu vybíral jízdné.“

 

Ptá se dopravní policista řidiče:

„Jak jste si takhle opilý mohl sednout za volant?“

„Strašně těžko, nešlo to, ale kamarádi mi pomohli.“

 

„Jak to, že jste nedával znamení o změně směru jízdy?“ ptá se policista u bouračky řidiče.

„Mám poruchu na blikačích, tak jsem dával znamení o změně směru paží, ale teprve po nárazu jsem si všiml, že jsem zapomněl stáhnout okno.“

 

Zastavili policajti řidičku a jeden z nich říká:

„Překročila jste povolenou rychlost, zaplatíte pokutu.“

„Ale páni policajti,“ začala se lísat řidička, „já už nemám žádné peníze, všechny jsem ve městě utratila. Nemohu tu pokutu zaplatit v naturáliích?“ a už si začala stahovat kalhoty.

„Co blázníte! To přece nejde!“ ohrazuje se jeden z policistů.

Druhý dodává:

„Máš pravdu. Když se tak dívám na nás oba, mě by byly malé a tobě velké.“

 

Příslušník dopravní policie upozorňuje chodce, který uprostřed jízdní dráhy kouká do nebe.

„Když se nebudete dívat tam, kam jdete, dostanete se tam, kam koukáte.“

 

„Víte, že jste překročil předepsanou rychlost?“ říká přísně dopravní policista.

„Já vím, ale chtěl jsem být doma dřív, než začne účinkovat ta slivovice.“

 

Zastaví dopravní hlídka automobilistu.

„Pane řidiči, jel jste nepřiměřenou rychlostí 90km za hodinu.“

„To není možné,“ říká řidič, „vždyť já ještě ani hodinu nejedu.“

Policajti se na sebe podívají a pak ten jeden říká:

„Vy nejedete hodinu? Tak tedy pokračujte v jízdě!“

 

Před křižovatkou stojí automobil a v něm sedí mladá žena. Na semaforu naskakuje červená, žlutá, zelená, ale dáma stále stojí. Přistoupí k ní policista a říká:

„Přeje si snad milostivá nějakou jinou barvu?“

 

Povídá policista mladé řidičce při kontrole technického stavu pneumatik:

„Jestlipak slečno víte, že máte pěkně sjetý profil?“

„No dovolte! Vy také nejste žádný krasavec.“

 

„Jak vás napadlo, strážmistře, že je ten řidič opilý?“ ptá se jeho nadřízený.

„Když do parkovacích hodin vhodil minci a pak zaúpěl: To je hrozný, já vážím jen 15 kilo!“

 

Američan se dopustil v Olomouci dopravního přestupku. Policista ho zastavil a přikázal mu, aby udělal písemné prohlášení o svém přečinu:

„Vždyť já se česky sotva domluvím,“ brání se turista.

„V tom případě vás musím zadržet.“

„To mi raději dejte papír, zkusím to.“

Američan papír přeloží a vsunul do něho desetidolarovou bankovku.

„No vidíte,“ povzbudil ho policajt, „prý neumíte psát česky a polovinu už máte hotovou.“

 

Novopečený řidič platí pokutu. Nesměle se ptá policisty:

„Promiňte, co s tou stvrzenkou mám dělat?“

Dopravní orgán suše odpověděl:

„To si schovejte. Až jich budete mít deset, koupíte si kolo.“

 

Hlavní ulice je beznadějně ucpána, ustal dopravní ruch. Jeden maličký fiátek se postavil napříč. Přijde k němu policista a začne ho tlačit. Řidič se vykloní z okénka a volá dozadu:

„Výborně! Ztracená ulice č. 55!“

 

Řidička, která udělala dopravní přestupek, zastavuje na znamení policie. Žena je pohledná, policista zase zvědavý a ptá se:

„Kam chodíte do práce?“

„Já jsem matka šesti dětí,“ říká řidička.

„Já potřebuji vědět jaké máte povolání a ne, co děláte ve volném čase!“

 

Policie v cizině

Z hlášení policejní stanice 65. okrsku v New Yorku:

Pět policistů, převlečených za ženy odešlo na zvědy do podezřelé čtvrti. Dva byli znásilněni, dva pobiti a uloupeny jim kabelky, jeden se nevrátil na stanici. Pravděpodobně se zasnoubil s jistým

námořníkem, který ho odvezl do Philadelphie, aby ho představil rodičům.

 

V bance, New Yorku přistoupil k pokladní přepážce lupič, oblečený jako dokonalý gentleman. Nenápadně, ale rozhodně vsunul před pokladníka lístek s výzvou:

„Mířím na vás v kapse automatickou pistolí s tlumičem zvuku. Vložte rychle 25 000 dolarů v pěti a desetidolarových bankovkách do papírového pytle a předejte mi ho!“

Pokladník však s úplným klidem po přečtení vzal lístek, napsal cosi na druhou stranu a vrátil jej lupiči. Ten četl s úžasem:

„Pane! Raději si nejdříve upravte kravatu a usmívejte se. Právě vás fotografujeme!“

 

V Dawn na Floridě instalovala policie do letního tábora pro mravně narušené děti elektrické křeslo, aby tak upozornila na důsledky, kam až může vést kriminální činnost. Nápad se neosvědčil. Druhý den někdo křeslo ukradl.

 

V Dallasu vykradl zloděj pokladnu obchodu s pánskou konfekcí. Na cestu se ještě převlékl do nového a uloupené peníze zapomněl v kapse starých kalhot, které zanechal na místě činu.

 

Na Sicílii zatkla policie pracovníka palermské elektrárny, protože několikrát vypnul proud v té čtvrti, kde jeho synové vykrádali auta.

 

V Syrakulské věznici měli podivný případ hladovky, kterou zahájil vězeň Salvatore Strazza. Už ho nemají. Salvatore, když náležitě zešílel, uprchl mezerou v mříži.

 

V Atlantě byl po pětidenní svobodě znovu zatčen Edward Holler, protože vnikl do prostoru atlanské věznice, odkud odvezl pět vykrmených prasat, určených pro vězeňskou kuchyni.

 

V Los Angeles se do lahůdkářství vloupal zloděj. Aby měl dost sil k vypáčení pokladny, dal si několik chlebíčků s huspeninou. Kousek mu jí spadl na zem a to byl kámen úrazu. Uklouzl a po pádu zůstal ležet omráčen. Probudila ho policie.

 

Ve Springfieldu v Illinoa byl zatčen Eldon Smith za nedovolené parkování a opuštění vraku vozidla. Smith totiž zaparkoval před hostincem a postupně za whisky vyměnil rádio, baterii, pneumatiky

a chladič vozu.

 

Policie odebrala řidičský průkaz panu Arnoldu Humpreyovi z Detroidu, protože jezdil po městě ve svém kabrioletu s nohama přehozenýma přes dvířka, svíral volant pouze jednou rukou a brzdu s plynem obsluhoval větví, ulomenou ze stromu.

 

Skupina gangsterů se obrátila na jednoho výrobce zámků, pana Petermana v Kalifornii s nabídkou, že v každém domě, kam se vloupají, zanechají prospekt s textem: Kdybyste měli na svých dveřích zámek od firmy Peterman, nedostali bychom se k vám!

 

Drastická událost se stala v jedné skotské rodině v Aberdeenu. Malý Mac, jinak hodný a způsobilý hoch, se jednoho dne vrátil ze školy, vzal nůž a podřezal otce i matku. Vyšetřujícím policistům

podal následující vysvětlení:

„Zítra odpoledne hrají v našem kině film pro děti a sirotci platí polovic.“

 

Dva angličtí soudci byli zastaveni policistou pro jízdu na neosvětlených kolech. Když byl jejich případ prošetřován, dohodli se, že se odsoudí navzájem. První z nich byl svým kolegou potrestán pokutou deseti šilinků. Když si vyměnili místa, dostal druhý soudce patnáct šilinků.

„To není od tebe poctivé!“ stěžuje si druhý. „Já jsem ti napařil jen deset šilinků!“

„To vím, odpověděl jeho kolega, ale musíme těmto přestupkům udělat přítrž. Vždyť to byl dnes už druhý případ!!“

 

Ve Skotsku zadrží policajt dva hulákající opilce:

„Kde je ten třetí?“

„Jaký třetí?“

„No přece ten, co to za vás zaplatil!“

 

Horká linka 158

Na policii volal telefonem z automobilu nějaký muž o pomoc. Když přijeli policisté, zjistili, že se jedná o 58 letého pana Škopka, který měl ve voze nahodilou stopařku.

 

Zvoní horká linka a ozve se vzrušený hlas občana:

„Ztratilo se mi auto!“

„Jaká značka?“

„Malá fiatka.“

„A už jste se prošacoval?“

 

Přiběhne udýchaný muž na policejní stanici a hned ve dveřích

volá:

„Rychle mne zatkněte! Pohádal jsem se se svojí manželkou, vytáhl jsem na ni pistoli a střelil!“

„A zabil jste ji?“

„Ne já jsem se minul!“

 

Na lince 158 zvoní telefon:

„Haló, tady ředitel cirkusu. Rychle něco dělejte, zaběhlo se nám slůně!“

„Jen klid,“ uklidňuje ho služba, „kolikátého je dnes?“

„Třiadvacátého prosince.“

„Tak vidíte, zítra se vám vrátí - bude slunovrat!“

 

Na policejní stanici přiběhla večer vyděšená mladá žena s rozbitým nosem.

„Vyšla jsem na zahradu a někdo mne praštil do obličeje!“ stěžuje si.

Komisař vyslal na místo činu policistu. Ten se vrátil za půl hodiny rovněž s rozbitým nosem.

„Vás taky někdo přepadl?“ diví se komisař.

„Ale kdepak, tady jsem šlápl na ty hrábě!“

 

Při loupežném přepadení byl jeden z úředníků postřelen.

„Máte bolesti?“ zeptal se ho lékař, když přijela ambulance.

„Hrozné,“ bědoval úředník, „hlavně že se směju.“

 

Na policejní stanici se ptá občan, zda nenašli jeho ztraceného papouška.

„Snad nechcete, abychom vám ho hledali?“

„To ne, já jen kdybyste ho našli, abyste věděli, že nesouhlasím s jeho politickými názory.“

 

Cloumá lupič s osamělým chodcem:

„Peníze nemáte, šperky nemáte, hodinky taky nemáte. Člověče, máte pro mne aspoň pár vlídných slov?“

 

Přepadení manželé se brání dvěma lupičům ve svém bytě. Manžel je drží v šachu pistolí a manželka telefonuje. Vytočí číslo, chvíli poslouchá a pak se otočí k lupičům:

„Jsem to ale husa, místo policie jsem vytočila přesný čas. Promiňte, že vás zdržuji.“

 

Policejní hlídka přivedla delikventa na policejní stanici:

„Co provedl?“ táže se vyšetřovatel.

„Dotýkal se na veřejných místech žen a prohlašoval, že je sluneční paprsek.“

 

Na policejní stanici přišla starší slečna se slovy:

„Celý večer mě sledoval nějaký chlap. Myslím si, že byl opilý.“

Strážmistr si ji pozorně prohlíží a povídá:

„To určitě byl!“

 

Vzteklý muž se vrací domů a hned ve dveřích se pustí do ženy:

„Celý den jsem proseděl ve vyšetřovací vazbě! Kvůli tobě! Tak pitomé heslo na vkladní knížce jako je: Peníze nebo život, mohlo napadnout akorát tebe!“

 

Do obchodu se zbraněmi vejde žena a žádá balíček nábojů.

„A jaké to mají být?“ táže se prodavač.

„Stačí něco menšího, je to na malou štíhlou postavu.“

 

Dva kasaři vylupují pokladnu v budově ministerstva. Jeden se otočí a povídá druhému:

„To je dneska poprvé, co se v týhle kanceláři někdo při práci zapotil.“

 

Rozhovor dětí. „A víte jak pán Bůh stvořil svět?“

„No, první den stvořil řeku, druhý den trávu, třetí den sluníčko, čtvrtý den houpačky, pátý zvířátka a šestý den člověka.“

„A co sedmý den?“

„No sedmý den ho hned sebral policajt!“ doplňuje Pepík ze zkušeností.

 

Na Kamenci vykradli hospodu a policie vzápětí zadržela zloděje.

„Co jste udělal s takovým množstvím alkoholu?“

„Prodali jsme ho.“

„A co jste udělali s penězi?“

„Propili jsme je.“

 

„Tak si chlapi představte tu smůlu,“ říká strážmistr Vrčina při návratu z pochůzky kolegům na strážnici:

„Jdu vám parkem a tam na stromě visí oběšenec. Chvíli jsem uvažoval, co mám udělat a v tom mi jakýsi pán poradil, abych ho rychle odřezal, že by se mu možná dalo ještě pomoct. No, ale víte, než se mi podařilo sehnat pilku a podřezat ten strom, bylo už pozdě.“

 

Dneska se krade všude

Dva kasaři vylupují pokladnu. Zatím co jeden vybaluje nářadí, druhý se zul, sundal ponožky a prsty u nohou kroutí zámkem na heslo.

„Co blbneš,“ povídá mu kolega, „vezmi si raději autogen!“

„Pitomost! V momentě to bude a dovedeš si představit zítra ten blázinec na daktyloskopii?“

 

Do ložnice vnikl zloděj. Namíří na muže v posteli revolver a povídá:

„Ani hnout! Nic vám neudělám, hledám jenom peníze!“

„V tom případě rozsvítím a budeme hledat spolu.“

 

Vyšli dva amnestovaní z restaurace. Jeden říká:

„Viděl jsi tu krásnou brož, co měla ta číšnice?“

„Ne.“ odpoví druhý. „Ukaž mi ji.“

 

Do banky vtrhli lupiči.

„Lehněte si všichni na zem!“ zařval jeden z nich.

Zaměstnanci se okamžitě vrhli tváří k zemi, jen mladá pokladní se opatrně položila naznak. Tu ji kolega rozčíleně šeptá:

„Slečno Libuško, to není podnikový mejdan, to je skutečné přepadení!“

 

Banka dostala nové poplašné zařízení. Stačí se jen dotknout nohou a už to zvoní na policii. Hned na druhý den ráno měli návštěvu. Tři maskovaní lupiči brali balíky peněz. Zvoní telefon a jeden z lupičů to vzal místo pana pokladníka a v telefonu se ozvalo:

„Prosím vás, dávejte pozor, už stojíte čtvrt hodiny na poplašném tlačítku!“

 

„Zapomněl jsem v tramvaji láhev rumu, nepřinesl ji někdo?“ ptá se občan na okrsku VB.

„Láhev ne, ale toho, co ji našel.“

 

U soudu:

„Tak vy tvrdíte, že vás přepadli tři muži, zbili vás, roztrhali vám šaty a vzali všechny peníze. Proč jste se člověče nebránil?“ ptá se soudce.

„Já jsem nechtěl, pane soudce, být do toho případu zapleten!“

 

„Toho zloděje jsme chytili velice lehce,“ chlubí se detektiv.

„Vypáčil pokladnu, sebral peníze, vypil dvě lahve rumu a zanechal zřetelné otisky prstů.“

„Na lahvi?“

„Ne, na asfaltě.“

 

Na policii zvoní telefon. Jakýsi muž zmateně hovoří:

„Pošlete policii. Ukradli mi z auta volant!“

Za několik minut tentýž hlas sděluje:

“Nemusíte nikoho posílat. Já jsem si omylem sedl na zadní sedadlo.“

 

„Paní sousedko, jak jste byla se svým synem u nás, tak ten váš povedený synáček mně vzal z kapsy peníze,“ rozčiluje se soused Křivák.

„Jak víš, že jsem to nebyla třeba já,“ povídá paní Křiváková.

„Protože mě tam na rozdíl od tebe nechal alespoň drobné.“

 

Ptá se návštěvník:

„Jsem dobrý známý a přicházím v naléhavé věci. Pan generální, je doma?“

„Lituji, není, ale při dobrém chování ho čekáme tak za dva roky,“ odpovídá slušná dcera.

 

Přichází k advokátovi klient a dlouze, obšírně a hlavně nejasně začne vysvětlovat, o co mu jde. Konečně dojde i zkušenému advokátovi trpělivost a zlostně ho přeruší slovy:

„Člověče, řekněte mi všechno krátce a jasně, je pak na mně, abych to zamotal sám!“

 

„Peníze, nebo život!“ vykřikl lupič a zamířil pistolí.

„Tak tedy život,“ povídá pan Hrabal, „peníze si šetřím na stará kolena.“

 

„Takový slušný člověk to byl a už je zase zašitý!“ řekl chirurg a šel si umýt ruce.

 

Rozčiluje se odsouzený:

„Tak mi řekněte, pane předsedo, jak já můžu poctivě pracovat, když mě pořád zavíráte?!“

„Řeknu vám upřímně, že jedině alkohol je viníkem vašeho zločinu,“ obrací se soudce k obžalovanému.

„Vždyť jsem vám povídal, pane předsedo, že jsem nevinný,“ souhlasí radostně obžalovaný.

 

Dva lupiči opouštějí s nabitými taškami vyloupenou banku. Jeden povídá:

„Tak a teď si vezmeme taxíka, konečně na něj máme!“

 

„Co vás to napadlo ukrást auto?“

„Myslel jsem si, že už nemá majitele.“

„A jak jste na to přišel?“

„Stálo u hřbitova.“

 

Přiběhne muž k policistovi a rozčileně mu oznamuje:

„Právě mi ukradli zlaté hodinky, zrovna tady za rohem!“

„A proč jste nevolal o pomoc?“

„Proč? Protože mám v ústech ještě čtyři zlaté zuby!“

 

V Maďarsku prý vynalezli novou hračku: hrací kostku pro naše policajty. A čím se liší od jiných kostek? Je celá bílá.

 

Ze zápisníku vyšetřovatele

Krádež králíků omlouvá tím, že byl sveden reklamou v televizi, aby všechny kožky přišly do sběru a soused se k likvidaci králíků neměl.

 

Když byl přistižen při krádeži jedné šišky uherského salámu, bránil se tím, že nadával na Maďary.

 

Obžalovaný na svou obhajobu uvádí, že autobus ukradl proto, že trpí závratěmi a tedy nemohl na odcizeném kole dále pokračovat v jízdě.

 

Žádám o vrácení motorky, kterou jako inseminační technik potřebuji k umělému oplodňování krav...

 

Řídil své motorové vozidlo v podnapilém stavu a bezprostředně ohrožoval chodce, na které křičel: „Uteč z cesty, nebo tě zajedu!“

 

Muž ležel v příkopu a spal a nemohli jsme ho probudit. Teprve po dlouhém úsilí jsme ho vzbudili a on prohlásil, abychom ho nebudili, že musí orat. Z toho jsme usoudili, že je to řidič demolovaného traktoru...

 

Nepopírám, že jsem podnapilý řídil automobil v rozporu s vyhláškou a ocitl se tak v příkopu, kde už takto bylo mnoho jiných...

 

Svědkyně:

„Že chce jet obviněný na motocyklu, jsem nepředpokládala, neboť měl na sobě pouze ponožky a košili se svetrem....“

 

Psa odcizili a upraveného snědli, avšak když jsem požadoval 800 Kč, křičeli, že takovou drahotu nemají ani v Internacionálu a vyhodili mne i s rodokmenem!

 

Pracovní neschopnost u mne nastala, neb v současné době jsem v osmiměsíčním těhotenstvím pro neopatrnost na pracovišti!

 

Už i to, že chodí do hospody, bych přehlédla. Jen kdyby ho pravidelně nezdržovali na záchytce!

 

Pane doktore, může být člověk nevinně odsouzenej pro krádež?“

„No, to přijde na to, jak se to vezme!“

„Což o to, já to vzal šikovně.“

 

Soudce:

„K znásilnění Františky Nové, ze strany cizince, došlo v české řeči!“

Soudce:

„Obžalovaný, proč mi pořád říkáte pane knihař?“

Obžalovaný:

„Protože jdu k vám do vazby.“

 

Vyšetřovatel vyšetřuje přepadení jedné slečny:

„A zanechal na vás ten násilník nějaké stopy?“

„Ale kdepak, pane strážmistře, on po mně přeci nešlapal!“

 

Soudce se táže svědka:

„No dobrá, jak chcete dokázat, že obžalovaný byl v podnapilém stavu?“

„Vážený pane soudce, obžalovaný třásl pouliční svítilnou a potom se sklonil a sbíral jablka!“

 

Obžalovaný:

„Nejsem si vědom, že bych udělal takový přestupek, aby bylo na mne použito hned několik paragrafů!“

Soudce:

„Jmenovaný zjevně význam vzetí do vazby nechápe, takže mu bylo vysvětleno, že tam dostane najíst a může tam i spát!“

 

S otravou alkoholem nikdo z nás nepočítal. Šlo o sázku jeden zajíc - jeden rum! A v životě v naší obci se nestalo, že by někdo sám nastřílel tolik zajíců!

 

Při posuzování trestního činu bylo vzato na vědomí prohlášení lékaře, podle kterého je úder hlavy takového rázu, že postižený může s tímto zraněním být živ až do smrti!

 

Příslušník policie prověřoval na křižovatce motoristy. Prověřil jich asi patnáct a všichni byli v pořádku. Protože nebyla žádná pokuta, byl dopálen. Když přijel k lesu, viděl tam stát auto a hned si říká:

„Tomu to napálím.“

Řidič chodí kolem lesa a příslušník na něho křičí:

„Haló, máte papíry?“

Řidič odpovídá:

„To nemám, ale mně stačí hlava!“

 

Člověk míní, soudce soudí

„Jak jste poznal, pane svědku, že jsou ti Skotové opilí?“

„Jeden z nich rozhazoval po ulici peníze a druhý je sbíral a vracel mu je.“

 

Ptá se u soudu zlodějův obhájce:

„A jste si opravdu jist, že vám auto ukradl obžalovaný?“

„Po vaší obhajovací řeči pochybuji, zda jsem někdy vůbec auto měl!“

 

Obžalovaný se hájí:

„Slavný soude, nejsem žádný žebrák ani příživník. Vydělávám si na živobytí poctivou prací. Když však skončí sezóna, musím krást.“

„A jaké je vaše povolání?“ ptá se soudce.

„Jsem prodavač. Prodávám zakouřená sklíčka ve dnech úplného zatmění slunce.“

 

Soudce vyslýchá svědka:

„To tedy znamená, že podle vašeho názoru je obviněný alkoholik?“

„Nic takového jsem neřekl, pane soudce. Kdybych ale byl lahví koňaku, nikdy bych se necítil v jeho přítomnosti v nebezpečí.“

 

„Už jste tu zase,“ říká soudce rozmrzelému delikventovi, „to už je po desáté. Člověče, vy jste obětí špatné společnosti. S kým se vlastně stýkáte?“

„Poslední léta jen s pány od soudu a od policie, pane předsedo.“

 

Soudce:

„Chtěl byste na závěr uvést nějakou polehčující okolnost?“

Obžalovaný:

„Ano, to, že jsem byl již třikrát trestán a vůbec to nepomohlo.“

 

„Tak vy tvrdíte, že ta boule na hlavě je dědičná záležitost?“

„Ano, pane soudce! Můj děda byl velký rváč a já jsem po něm zdědil jeho povahu.“

 

„Obžalovaný, tady svědci tvrdí, že jste v opilosti lezl po sloupech.“

„To není pravda, já jsem opilý vůbec nebyl. Na sloup jsem lezl jenom proto, že mě honily bílé myši!“

 

„Pane soudce, to je nespravedlivé. Minule jsem za nadávku, že je soused sviňa, dostal pokutu sto korun, a teď za tu samou nadávku mám platit dvě stě korun.“

„Lituji, ale od té doby ceny vepřového stouply.“

 

Při jednom soudním procesu byl obžalovaný odsouzen souhrnně na devadesát roků vězení.

Soudce utěšuje obžalovaného:

„Vůbec se tím netrapte, nejsme byrokrati. Odsedíte si tolik, kolik budete moci.“


| Petr Drhlík | SETI@home | Seznam | Google| Planetarium |Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny |

NAVRCHOLU.cz